Čím dál častějc myslím na svůj tábor.
Normálně touhle dobou bych vyzvídalau dalších lidí, jestli už nevědí táborový téma (Pravěk, Egypt, olympijský hry, u nás v kocourkově, japonsko, piráti... atd)
A místo toho se mi až příliš zdá o tom, jak mluvím s Renatou- hlavní vedoucí tábora. Jak jsem na táboře... Ale den ode dne si víc uvědomuju že tam nepojedu.
Je to zvláštní... Jezdím tam od šesti let... dva roky jsem tam byla dvaturnusy. To znamená že jsem tam byla celkem 12 turnusů. To je 166 dní mýho života, bez dvouseti dnů rok...
Já jsem tam vždycky. Vždycky jsem tam jela, nikdo nepochyboval, že zrovna já tam nepojedu. A nejvíc já. Neměla jsem překážky, a měla jsem chuť tam pořád jezdit. Nikdy by mě to neomrzelo.
Znala jsem každej strom a všechny židle v jídelně. Znala jsem i kuchařky co tam každej rok jsou, znala jsem Hlinsko- město kam chodíme na celodeňáky.
Jezdím tam většinu svýho života. Jsem na tom závislá. Miluju to tam.
Tu zimu co je v noci. Útěk před deštěm během spaní pod širákem. Táboráky a pečení buřtů malým dětem. Tu strašnou připravenost a nadšení pro hry.
A jediná věc kromě smrti, co mi v tom mohla zabránit je alergie na lepek.
Nepojedu tam kvůli žrádlu. Přísahám bohu, na táboře jsem před rokem nesnědla ani tolik co doma za týden i míň. Chodit na matrix (velkou) to bylo ojedinělý. Tak třikrát za 14 dní... A tak jsme na tom byli všichni.
A to je všem jedno že stravovat se můžu sama. Že jsem schopná nejíst nic co nemůžu.
Nepojedu tam, kde je mi to nejmilejší. Osud to pěkně vymyslel, jak mě konečně odpoutat od mých vazeb k táboru... Zatím je to ok, ale čím dál víc jsem vzteklá...
Nikdo nemá ten tábor radši než já proboha!
Páni.. páni, páni, páni. Je to úžasný. Teda, samozřejmě, že je to hrozný a asi bych se zbláznila, kdybych prožívala to, co ty. Nejspíš bych se sebrala a nějak bych to zařídila, abych mohla jet. Seš si jistá, že si nemůžeš jídlo přizpůsobit jídelníčku a aspoň třeba na tejden jet? Znám to, jaký to je, když máš najednou přestat jezdit někam, kde tě to baví, kde miluješ to prostředí a máš odsud skvělé zážitky..
Je úžasný, jak to umíš napsat. Vyjádřit se. Vidím v tom sebe, když mi zrušili tábor. Jenže já to takhle sepsat neumím.
Nevzdávej to, třeba to nějak půjde. Třeba tam budeš moct přijet aspoń na pár dní. Držim palce!