Další pokus o básničku. Snad když to budu zkoušet, tak mi to někdy půjde x)
Kašlu vám na pasivní názory, chci slyšet jen chválu x)) Tak ne... :)
Na konci tunelu jasná záře,
nade mnou sklánějí se smutné tváře.
Děsivá prázdnota uvízla ve mně,
neschopen pohybu žiji ve tmě.
Zlý sen kdy krve je už zpola,
na betonu tekutin jak z vola.
Vzpomínka na osudný den,
kdy doufal jsem jen v pouhý sen.
Pak kdosi oznámí: ,,Deset minut zbývá''
a bledá tvář se na mě dívá.
,,Nelze mu pomoci, nevnímá nás,
nevidí, neslyší ani náš hlas.''
,,Já však vnímám, mluvím, slyšíte?''
A vy jen němě civíte,
Na moje tělo s přístroji,
které již brzy odpojí.
Chlad, tma a velká tíseň,
sborově pějí pohřební píseň.
Tak ležím v rakvi a usínám,
světlo se ztrácí a já umírám.
Jen proto,
že mě nikdo neslyšel,
že mě nikdo neslyšel,
jsem z toho to světa odešel.
Luc, to je krásný! Vážně se mi ta básnička moc líbí. Všechno pasuje a všechno se to rýmuje. Navíc je to hezký téma.:)
Jen tak dál!x)