close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

"Šramot" pro Luckily - od Mixie!

3. srpna 2008 v 13:30 | LUCKILY |  Vaše výtvory
Tuhle.... krásu! Mi věnovala Mixie! Děkuju moc:)) Orginál najdete >ZDE<

Ten šramot byl přímo ohlušující.
Ozýval se z pravého rohu naproti nim. Nebyly si jisté tím, co ten šramot vydává. Třeba tam je myš. Nebo potkan. Třeba vřetenní kost nějakého mrtvého se snaží prohrabat ven.
Ta kost si nejspíš neuvědomuje, že to je zhola nemožné. Musela by na ten debilní kámen škrábat tisíc let, než by se jí podařil udělat aspoň malinký ďolík.
Ale stejně, ten šramot byl ohlušující.
"Cat?"
"Hm…"
"Máš ještě tu propisku?"
"Mám, ale…"
"Mám tady kousek papírového kapesníku, mohly bychom…"
"Luckily, a jak bys to chtěla dostat ven, když tu není ani okýnko a nemáme ani koho podplatit, aby to vynesl ven."
Chvíle ticha…
… přerušená šramotem. Ten zvuk byl ohavný.
"Mělo by po nás zůstat nějaká památka. Kdyby za pár let našli naše kosti, aby věděli, kdo to je."
"To je opravdu skvělý nápad Mixie, jenže nevím jak ty, ale já se ještě umírat nechystám," řekla Catherrina mírně naštvaně a hodně ironicky.
Ve tmě zavládlo opět ticho…
…opět přerušené tím příšerným šramotem.
"Stejně se ten kapesník za chvíli rozloží," vzdychla po chvíli Cat. "Z toho zvuku se zblázním."
Dívky byly velice unavené, protože již několik dní jedli jen zbytky, které porůznu našly po zemi,
-díky bohu za tu tmu díky bohu díky kdo ví co to je hnus odpor díky za tmu-
a vodu chytaly do váčků vyrobených z oblečení, které hodiny a hodiny držely u stěn, po níž pomaličku stékaly kapky vody. Tma okolo jakoby jim tlačila do očí. Vlastně měly všechny tři pocit, že jim oči zakrněly.
-už je nemám oči zakrněly je ze mě krtek haha krtek haha haha hlad voda zbytky šramot v rohu ten strašný šramot tma krtek kost haha-
"Chci domů."
"Já taky.
"Dřív jsem si stěžovala, ale co bych dneska dala za to, být zase v tý prdeli přezdívané Česká republika."
Opět ticho. A tak to šlo už dlouho. Prohodí pár slov, aby se ujistily, že pořád všechny žijí, a pak je ticho. Ze začátku volaly, křičely, bouchaly do stěn, ale účinek to nemělo žádný. Vůbec žádný.
Všechno zůstane uvnitř a nic se nedostane ven.
Krátkými rozhovory počínaje příšerným šramotem konče.
-bože můj ten šramot-
Luckily se za zády ozval potichý smích.
"Mixie, ty se směješ?" zeptala se Luc. Nebyla si jistá, která z jejích kamarádek vydává ten zvuk, který ji uvnitř vyděsil více než události předešlých několika dní.
"Jo, jo směju," odvětila Mixie a zachechtala se ještě víc. Znělo to jako smích šílence. Šílence, který se definitivně ztratil v bludišti rozumu.
"Proč?" ozvala se Cat. Taky byla vyděšená. Seděly zády k sobě a obě dvě, Catherrine a Luckily, cítily, jak se třetí dívka otřásá téměř hysterickým smíchem. Oběma proběhlo v hlavě to samé: ta holka se definitivně zbláznila.
"Mno, možná se směju proto, jaká to je ironie. Já a Draco Malfoy. Já, která toho malýho hnusnýho parchanta vždycky nenáviděla a štítila se ho. Já ho začnu svádět. Mno není to ironie? A kdybych ho nechala na pokoji a zaměřila se radši na toho úlisnýho slizouna Snapea, nevězely bychom teď v tomhle zajebaným vězení! Doprdele, tak téhle debilní ironii se teď směju!"
Mixiin monolog skončil a s ním ustal i její hysterický smích. Nastalo ticho, holky totiž nevěděly, co na to říct. Na jednu stranu měla pravdu. Ten večírek s převleky nebyl dobrý nápad. Jasně, maškarní, bezva, ale z toho krásnýho kluka, který jakoby vypadnul oka Tomu Feltonovi, se vyklubal pěknej úchyl. Vylákal je do svého domu, který vtipně nazval Malfoy Manor, mno a po několika vypitých flašek tvrdého alkoholu je šoupnul sem.
Kdo ví, co po nich chtěl.
Kdo ví, jestli vůbec něco po nich chtěl.
Každopádně ty tři už nevěděly, co je pravda a co fikce. Existují čarodějové nebo ne? Byl to všechno sen? Ale co z jejich předešlého života byl sen?
A co bude dál? Nechá je tady vyhladovět a umřít? Nebo má s nimi jiné problémy? A jsou doopravdy na Malfoy Manor, jak jim ten hnusnej chlápek říkal?
Pomalu tomu začínaly věřit.
Pomalu začínaly věřit, že jejich život brzy skončí.
Šramot nešramot.
"Já se z toho šramotu zblázním!" vykřikla Catherrina a vyskočila na nohy.
"Cat, ne!" vykřikla Luc, ale to už Cat běžela za zvukem s cílem původce toho zvuku rozdupat, zabít, co nejvíce mu ublížit, ale hlavně ať je už proboha ticho!
Mixie i Luckily vstaly a chtěly Catherrinu chytit, ale jak křičely a jejich hlasy se odrážely od stěn, naprosto ztratily dezorientaci.
A pak zavládlo ticho.
Hluboké ticho.
"Holky?"
Pláč.
"Kde jste?"
Strach.
"Cat? Mix?"
Tma.
Luckily stála v rohu a srdce jí strašně rychle tlouklo, jakoby se chtělo dostat ven z těla a utéct z toho hnusného sklepa, kam je zavřel Draco Malfoy. Vlastně ne, to nebyl Draco, ale jen převlečený chlápek. Draco Malfoy neexistuje. Malfoy Manor neexistuje.
Sakra, Catherrino, Mixie, kde jste?
-jsou pryč zmizely jsou mrtvé a ty taky tohle je peklo a tys je stáhla sebou bože jsi tak špatná peklo zůstaneš tu sama-
Za Luckily se ozval šramot.
Vlastně to znělo, jakoby se něco plazilo po zemi.
Zatínalo prsty do dlaždic, skřípalo nehty a přitahovalo se…
Přitahovalo se směrem k ní.
Nic neviděla, jen slyšela, jak je to blíž a blíž… Jak to sípá… Jak to po ní natahuje svůj pařát a stahuje ji to dolů…
Dolů do propasti.
Dolů do pekla.
Dolů…
Padá.
xxx
Luckily tvrdě dopadla na zem svého pokoje, až jí to vyrazilo dech. Ležela na zemi a šokovaně zírala do stropu.
"Jen sen… Byl to jen sen. Žádný maškarní večírek a pak únos. Nepotkala jsem se ani s Catherrinou ani s Mixie… Všechno se mi to jen zdálo…"
A pak se ozval na druhé straně postele šramot. Luckily se na sekundu zastavilo srdce. Ten šramot byl tak strašně známý…
"Mňau…"
"Matesi, já tě zabiju!" vykřikla Luc a skočila po svém tříletém kocourkovi, který si už hodinu brousil drápky hned u její hlavy.
"Tak tohle mi v životě nikdo neuvěří," pomyslela si Luckily a muckovala svého kocourka. "Takovéhle kraviny se mohou zdát jenom mě…"
 


Komentáře

1 Mixie Mixie | Web | 4. srpna 2008 v 20:33 | Reagovat

:) :)

Já vím, já vím. Tímto Matýska křtím na Vanilku!

:))))

2 LUCKILY LUCKILY | E-mail | Web | 7. srpna 2008 v 12:14 | Reagovat

Och! Děkuji:))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama