Děkuju ti moc, mám tě ráda:)) Originál je >ZDE<
Kategorie: komedie (?)
Postavy: Ron, Ginny, Hermiona
,,Tuhle pitomou cestu kolem světa po mudlovsku mi byl čert dlužný," stěžoval si Ron a popustil trochu bezpečnostní pás, který ho škrtil přes hrudník. ,,Je mi vedro a mám žízeň, nemluvě o tom, že mě už nehorázně bolí nohy ze všech těch vašich tůr na hrady a zámky. Harry udělal zatraceně dobře, že chytil tu ptačí chřipku a nemohl jet."
,,Ale notak, Ronalde. Takhle jsi nemluvil, když jsme ve Španělsku pozorovali ty polonahé tanečnice," ozvala se Hermiona ze zadního sedadla. Ron si rozpačitě poposedl a na okamžik zmlkl. Rozviklané autíčko Artura Weasleyho, které jim na cestu propůjčil, při každé nerovnosti na silnici poskočilo a navíc v něm bylo neúnosné horko.
,,Je mi hic!" zaskučel po pár minutách ticha rušeného jen vrněním motoru.
,,Myslím, že tu táta někde nainstaloval tu... klizamataci..." ozvala se Ginny od volantu, který samozřejmě ovládala kouzly, a amatérsky tápala rukou někde kolem řadící páky.
,,Klimatizaci," opravila ji Hermiona a nahnula se dopředu, aby ji zapnula. ,,Spokojený?" zeptala se trochu kousavě Rona.
,,Jo," zavrčel a užíval si přívalu chladného vánku. ,,Ale stejně nechápu, proč se prostě nemůžeme přemisťovat. Tohle je zdlouhavé a úmorné!"
,,Ronalde, ty vůbec nemáš smysl pro turismus a dobrodružství!" namítla zezadu Hermiona.
,,A navíc sis ještě v Norsku pochvaloval, jak je dobře, že se jen vezeme," připomenula mu Ginny a na okamžik odtrhla oči od silnice.
,,Pozor!" vykřikl Ron a včas strhl volant nalevo, jinak by auto najelo na chodník plný lidí.
,,Nemám řídit raději já?" navrhla opatrně Hermiona. Ginny byla totiž alergická na to, když jí někdo třeba jen naznačil, že řízení není zrovna její silnou stránkou.
,,Ne!" odmítla rázně Ginny a zarputile sledovala vozovku.
,,V Norsku bylo chladno, tady umírám vedrem. A ani už vlastně nevím, kde to jsme!" vrátil se Ron k předchozí diskuzi, jako by se nic nestalo. Ze zadního sedadla se ozvalo šustění mapy.
,,V Česku," řekla Hermiona pohotově.
,,Bezva. To mi toho řeklo hodně. A to je jako kde?" otočil se na ni Ron a vrhl na ni namíchnutý pohled.
,,Je to vedle Německa," upřesnila Hermiona.
,,Aha. A to je nějaké Ruské město?" zajímal se Ron. Hermiona útrpnicky vzdychla a mávla rukou.
,,Najeď na dálnici, Ginny. To je tamta veliká silnice, vidíš ji? Tak touhle odbočkou... správně..." navigovala ji Hermiona. ,,Za pár hodin budeme v Jindřichově Hradci. Ti Češi mají ale divné názvy... Červená Lhota..."
,,Nějaký hotel?" zaradoval se Ron.
,,Ne, zámek," odpověděla mu suše Hermiona a Ronovy naděje na odpočinek značně pohasly.
***
,,Už mě to nebaví. Nudím se a jsem unavený," vrčel Ron.
,,Abych pravdu řekla, taky už jsem docela unavená," podpořila ho Ginny a demonstrovala svou únavu tím, že si položila hlavu na volant. Vtom se ozval hlasitý jekot klaksonu. Všichni tři vylekaně nadskočili.
,,Ginny!" okřikla ji Hermiona a nevěřícně vrtila hlavou nad její lehkomyslností.
,,Legrační, tyhle automotýli," zahihňala se Ginny a ze všech sil se opřela do volantu. Troubení klaksonu se ozvalo znova a trvalo tak dlouho, že se po nich lidi na ulici nechápavě ohlíželi.
,,Přestaň, prosím tě!" zaprosila vyčerpaně Hermiona a chytila se za hlavu. Když troubení ustalo, rozvážně pravila:
,,Myslím, že bude lepší zajet do hotelu. Nějak mě z vás bolí hlava."
Weasleyovi na sebe vrhli spiklenecký úsměv a tak, aby je Hermiona neviděla, se vítězně usmáli.
***
,,Vstávat! Vstávejte, vy lenoši! Čeká na nás Červená Lhota a taky chci ještě jet do Prahy a vidět Orloj, než odjedeme do Polska. Tak honem, hněte sebou!" hulákala Hermiona, až se zdálo, že probudí nejen Rona a Ginny, ale celý hotel. Přiskočila k Ronově posteli a nešetrně z něj strhla peřinu.
,,Áááá! Vrať mi to!"
,,Tůdle. Vstaň, podívej, jak je venku hezky!"
Hermiona roztáhla závěsy a do místnosti se navalilo oslnivé sluneční světlo, které zabránilo oběma Weasleyovým znovu usnout. A zatímco Hermiona odběhla sbalit věci, Ron ji tiše proklínal, stejně jako Ginny z druhé strany pokoje. Rozespale vstala z postele, zatáhla kolem ní závěs a začala se převlékat.
,,Copak ji to nadšení nikdy nepustí?" ptal se Ron spíš pro sebe a neochotně se soukal do kraťasů.
,,Určitě ne. Viděl jsi ji snad někdy bez energie? Je to mimozemšťan," odpověděla mu zpoza závěsu Ginny a vylezla. Měla na sobě velmi krátké šaty na ramínka a na zádech batoh.
,,Takhle chceš jít?!" zbystřil Ron a na únavu zapomněl. ,,Tak to ne. Máma říkala, že mám hlídat, abys nechodila oblečená jako nějaká rajda. Takhle na tebe budou všichni ti prasáci venku koukat a ještě se s nějakým spustíš a -"
,,Ty máš zrovna co říkat. Zapomněl jsi snad na tu Francouzku, které jsi tak ochotně doma upravoval těsnění?" ušklíbla se Ginny. Ron zrudl a blekotal něco o tom, že to není pravda, že byl v tu dobu v kině na přírodopisném filmu o šnecích.
,,Tak už jste hotovi?" vřítila se do pokoje Hermiona. ,,Skvělé! Tumáš!" hodila Ronovi obrovskou tašku a spolu s Ginny vyběhly ven.
,,Já je snad..." supěl Ron pod tou tíhou, a potom mu to nedalo a nakoukl dovnitř.
,,Knihy! Já tu Hermionu roztrhnu!" zakřičel a z hihňání, které se ozvalo na chodbě, mu bylo jasné, že ho holky slyšely až tam. Naštvaně si hodil tašku přes záda a pomalým krokem se vydal ven z pokoje a následně po schodech do haly.
,,Auf Wiedersehen, Herr Weasley!" rozloučil se s ním sympatický recepční.
,,Auf, auf..." zavrčel nepříjemně Ron a nechápal, proč na něj ten chlápek tak vyjeveně civí.
,,Proč všichni tihle Češi mluví tak divně?" bručel pro sebe Ron, když nasedal do auta.
,,To protože si myslel, že jsi Neměc," vysvětlila mu se smíchem Hermiona.
,,A to jako proč?" zkřížil odmítavě paže přes hrudník.
,,Třeba protože jsi bílý jako sejr. To Němci bývají. To máš z toho, že nevystrčíš nos na sluníčko a pořád jen sedíš v hospodě a nasáváš, když máme někam jít!"
,,Co povídáš?" otočil se ukřivděně na Hermionu. ,,Třeba ve Finsku jsem boboval!"
,,Ale to nesvítilo sluníčko," podotkla Ginny.
,,Tsss," urazil se Ron a po zbytek cesty do Červené Lhoty s nimi nemluvil. Nevěděl však, že to dívky shledávají jako výhodu.
***
,,Kvůli tomuhle jsme jeli takovou štreku? Vždyť to tu vypadá skoro jako u Siriuse doma. Jen s tím rozdílem, že tihle mudlové nemají dost důvtipu na to, aby se ty obrazy hýbaly. Beztak jsou na nich jen takové hnusné ksichty..." mrmlal nespokojeně Ron při prohlídce zámku.
,,Pšt!" dupla mu Hermiona na nohu a dál zaujatě poslouchala vyprávění průvodkyně, div že si nepsala poznámky. Díky Hermioninu důmyslnému kouzlu jí totiž mohli rozumět, i přestože mluvila česky. Ginny okouzleně obcházela kolem přepychového nábytku a užívala si toho, že jí Ron nevěnuje pozornost, a občas hodila okem po jakémsi tmavovlasém hezounovi.
,,To bych se raději vrátil do Francie, tam to alespoň stálo za to," hustil dál Ron do Hermiony šeptem a podmračeně se klouzal v papučích, které jim byly na začátku prohlídky přiděleny.
,,Ano, Rone. A my všichni víme, proč bys tam chtěl," ušklíbla se Hermiona vědoucně. Ron něco nesrozumitelně zakoktal a zrudl.
,,T-to ale vů-vůbec není pravda!" ohradil se hlasitě. Schytal tak pohoršený pohled od nesympatické průvodkyně. Dokonce si všiml, že se jí zlostně zatřásla třetí i čtvrtá brada. Zmlkl a zavrtal pohled do podlahy.
,,Vsadím se, že se tu nehýbou ani brnění," zašeptal pro sebe a neubránil se vítěznému pocitu z toho, že na to Hermiona neměla co říct. Nedošlo mu, že Hermiona mlčí, protože už je o salónek dál.
***
,,Pospěš si, Rone, táhneš se jak trollí nudle," popoháněla ho Hermiona. ,,Za pár minut začně Orloj zvonit, tak pospeš si!"
Hermiona ho táhla za ruku k houfu ostatních turistů čekajících pod Orlojem. Pár kroků za nimi se loudala Ginny, očividně zklamaná. Tmavovlasý mladík se jí totiž neobratnou angličtinou zeptal na číslo. Urazila se a odešla, protože nevěděla, co tím má na mysli. Až pozdě jí Hermiona řekla, že mudlové používají telefony a když se někdo ptá na číslo, znamená to, že chce té osobě zavolat. Ginny si ani nestihla své zklamání pořádně ,,užít", jelikož na ni hned spustil Ron, že si s žádnými cizinci nemá nic začínat, a že jinak napíše mámě. Tentokrát se nedal umlčet ani námitkou o jeho známosti ve Francii, a řekl, že jemu už narozdíl od Ginny bylo sedmnáct.
,,Podívejte, jak se ti Němci cpou," zakroutila nechápavě hlavou Ginny, když stáli pod Orlojem a čekali, až spustí. ,,Možná už chápu, proč si tě s nimi ten recepční spletl," uchechtla se Ginny. Ron se otočil, aby vypátral, kam směřuje Ginnyin pohled, a naštvaně se zaksichtil, když spatřil asi dvěstěkilového Němce s obrovskou bagetou v ruce.
Ginny s Hermionou se začaly hihňat.
,,Ha, ha," řekl suše Ron. ,,Podívejte, už to začíná!" ukázal nahoru, aby od sebe odvrátil pozornost. A opravdu. Kostliveček začal cinkat, sošky hýbaly rukama a kolem oken projížděli nějací podivní chlápci - podle Hermiony prý apoštolové.
,,No konečně se to alespoň hýbe," pochvaloval si Ron. ,,Ale... stejně to ti mudlové vůbec neumí. Podívejte, jak jsou ti fousáči prkenní!"
,,Rone..." zakroutila Hermiona očima.
,,No ne, vážně, podívejte. Chodí jako Snape."
,,Ten spíš plachtí," podotkla Ginny.
,,Tak jako Hagrid?" navrhl Ron.
,,Ten se valí," na to Ginny.
,,Tak..."
,,Už zmlkni, prosím tě!" nevydržela to Hermiona. Ron uraženě pohodil hlavou.
Když Orloj dohrál a dav se rozešel, upřel Ron pohled na holky.
,,Jedeme konečně pryč z téhle díry? Chci do Ruska," poručil si.
,,Tam máme taky namířeno. Ale nejdřív si pěšky vyšlápneme na Petřín..."
Staroměstským náměstím se rozlehlo Ronovo srdcervoucí zavytí. Hermiona si toho ale nevšímala a rychlým krokem směřovala pryč, následována Ginny. A Ron, chtíc nechtíc, se k nim raději připojil, aby setřásl houf Japonců, kteří si ho začali zuřivě fotit.
,,Už vidím ten titulek," otáčel se obezřetně Ron a utíkal před Japonci, ,,německy vyhlížející zrzek vyje na Orloj," mrmlal pro sebe a Ginny s Hermionou se nestačily divit, jak spěchá.
,,Věděla jsem, že se mu nakonec bude chtít," řekla spokojeně Hermiona. Potom zahlédla Ginnyin nedůvěřivý pohled a ponuře dodala: ,,A jestli ne, tak ho z tý rozhledny shodím."
,,Je mi hic!" zaskučel po pár minutách ticha rušeného jen vrněním motoru.
,,Myslím, že tu táta někde nainstaloval tu... klizamataci..." ozvala se Ginny od volantu, který samozřejmě ovládala kouzly, a amatérsky tápala rukou někde kolem řadící páky.
,,Klimatizaci," opravila ji Hermiona a nahnula se dopředu, aby ji zapnula. ,,Spokojený?" zeptala se trochu kousavě Rona.
,,Jo," zavrčel a užíval si přívalu chladného vánku. ,,Ale stejně nechápu, proč se prostě nemůžeme přemisťovat. Tohle je zdlouhavé a úmorné!"
,,Ronalde, ty vůbec nemáš smysl pro turismus a dobrodružství!" namítla zezadu Hermiona.
,,A navíc sis ještě v Norsku pochvaloval, jak je dobře, že se jen vezeme," připomenula mu Ginny a na okamžik odtrhla oči od silnice.
,,Pozor!" vykřikl Ron a včas strhl volant nalevo, jinak by auto najelo na chodník plný lidí.
,,Nemám řídit raději já?" navrhla opatrně Hermiona. Ginny byla totiž alergická na to, když jí někdo třeba jen naznačil, že řízení není zrovna její silnou stránkou.
,,Ne!" odmítla rázně Ginny a zarputile sledovala vozovku.
,,V Norsku bylo chladno, tady umírám vedrem. A ani už vlastně nevím, kde to jsme!" vrátil se Ron k předchozí diskuzi, jako by se nic nestalo. Ze zadního sedadla se ozvalo šustění mapy.
,,V Česku," řekla Hermiona pohotově.
,,Bezva. To mi toho řeklo hodně. A to je jako kde?" otočil se na ni Ron a vrhl na ni namíchnutý pohled.
,,Je to vedle Německa," upřesnila Hermiona.
,,Aha. A to je nějaké Ruské město?" zajímal se Ron. Hermiona útrpnicky vzdychla a mávla rukou.
,,Najeď na dálnici, Ginny. To je tamta veliká silnice, vidíš ji? Tak touhle odbočkou... správně..." navigovala ji Hermiona. ,,Za pár hodin budeme v Jindřichově Hradci. Ti Češi mají ale divné názvy... Červená Lhota..."
,,Nějaký hotel?" zaradoval se Ron.
,,Ne, zámek," odpověděla mu suše Hermiona a Ronovy naděje na odpočinek značně pohasly.
***
,,Už mě to nebaví. Nudím se a jsem unavený," vrčel Ron.
,,Abych pravdu řekla, taky už jsem docela unavená," podpořila ho Ginny a demonstrovala svou únavu tím, že si položila hlavu na volant. Vtom se ozval hlasitý jekot klaksonu. Všichni tři vylekaně nadskočili.
,,Ginny!" okřikla ji Hermiona a nevěřícně vrtila hlavou nad její lehkomyslností.
,,Legrační, tyhle automotýli," zahihňala se Ginny a ze všech sil se opřela do volantu. Troubení klaksonu se ozvalo znova a trvalo tak dlouho, že se po nich lidi na ulici nechápavě ohlíželi.
,,Přestaň, prosím tě!" zaprosila vyčerpaně Hermiona a chytila se za hlavu. Když troubení ustalo, rozvážně pravila:
,,Myslím, že bude lepší zajet do hotelu. Nějak mě z vás bolí hlava."
Weasleyovi na sebe vrhli spiklenecký úsměv a tak, aby je Hermiona neviděla, se vítězně usmáli.
***
,,Vstávat! Vstávejte, vy lenoši! Čeká na nás Červená Lhota a taky chci ještě jet do Prahy a vidět Orloj, než odjedeme do Polska. Tak honem, hněte sebou!" hulákala Hermiona, až se zdálo, že probudí nejen Rona a Ginny, ale celý hotel. Přiskočila k Ronově posteli a nešetrně z něj strhla peřinu.
,,Áááá! Vrať mi to!"
,,Tůdle. Vstaň, podívej, jak je venku hezky!"
Hermiona roztáhla závěsy a do místnosti se navalilo oslnivé sluneční světlo, které zabránilo oběma Weasleyovým znovu usnout. A zatímco Hermiona odběhla sbalit věci, Ron ji tiše proklínal, stejně jako Ginny z druhé strany pokoje. Rozespale vstala z postele, zatáhla kolem ní závěs a začala se převlékat.
,,Copak ji to nadšení nikdy nepustí?" ptal se Ron spíš pro sebe a neochotně se soukal do kraťasů.
,,Určitě ne. Viděl jsi ji snad někdy bez energie? Je to mimozemšťan," odpověděla mu zpoza závěsu Ginny a vylezla. Měla na sobě velmi krátké šaty na ramínka a na zádech batoh.
,,Takhle chceš jít?!" zbystřil Ron a na únavu zapomněl. ,,Tak to ne. Máma říkala, že mám hlídat, abys nechodila oblečená jako nějaká rajda. Takhle na tebe budou všichni ti prasáci venku koukat a ještě se s nějakým spustíš a -"
,,Ty máš zrovna co říkat. Zapomněl jsi snad na tu Francouzku, které jsi tak ochotně doma upravoval těsnění?" ušklíbla se Ginny. Ron zrudl a blekotal něco o tom, že to není pravda, že byl v tu dobu v kině na přírodopisném filmu o šnecích.
,,Tak už jste hotovi?" vřítila se do pokoje Hermiona. ,,Skvělé! Tumáš!" hodila Ronovi obrovskou tašku a spolu s Ginny vyběhly ven.
,,Já je snad..." supěl Ron pod tou tíhou, a potom mu to nedalo a nakoukl dovnitř.
,,Knihy! Já tu Hermionu roztrhnu!" zakřičel a z hihňání, které se ozvalo na chodbě, mu bylo jasné, že ho holky slyšely až tam. Naštvaně si hodil tašku přes záda a pomalým krokem se vydal ven z pokoje a následně po schodech do haly.
,,Auf Wiedersehen, Herr Weasley!" rozloučil se s ním sympatický recepční.
,,Auf, auf..." zavrčel nepříjemně Ron a nechápal, proč na něj ten chlápek tak vyjeveně civí.
,,Proč všichni tihle Češi mluví tak divně?" bručel pro sebe Ron, když nasedal do auta.
,,To protože si myslel, že jsi Neměc," vysvětlila mu se smíchem Hermiona.
,,A to jako proč?" zkřížil odmítavě paže přes hrudník.
,,Třeba protože jsi bílý jako sejr. To Němci bývají. To máš z toho, že nevystrčíš nos na sluníčko a pořád jen sedíš v hospodě a nasáváš, když máme někam jít!"
,,Co povídáš?" otočil se ukřivděně na Hermionu. ,,Třeba ve Finsku jsem boboval!"
,,Ale to nesvítilo sluníčko," podotkla Ginny.
,,Tsss," urazil se Ron a po zbytek cesty do Červené Lhoty s nimi nemluvil. Nevěděl však, že to dívky shledávají jako výhodu.
***
,,Kvůli tomuhle jsme jeli takovou štreku? Vždyť to tu vypadá skoro jako u Siriuse doma. Jen s tím rozdílem, že tihle mudlové nemají dost důvtipu na to, aby se ty obrazy hýbaly. Beztak jsou na nich jen takové hnusné ksichty..." mrmlal nespokojeně Ron při prohlídce zámku.
,,Pšt!" dupla mu Hermiona na nohu a dál zaujatě poslouchala vyprávění průvodkyně, div že si nepsala poznámky. Díky Hermioninu důmyslnému kouzlu jí totiž mohli rozumět, i přestože mluvila česky. Ginny okouzleně obcházela kolem přepychového nábytku a užívala si toho, že jí Ron nevěnuje pozornost, a občas hodila okem po jakémsi tmavovlasém hezounovi.
,,To bych se raději vrátil do Francie, tam to alespoň stálo za to," hustil dál Ron do Hermiony šeptem a podmračeně se klouzal v papučích, které jim byly na začátku prohlídky přiděleny.
,,Ano, Rone. A my všichni víme, proč bys tam chtěl," ušklíbla se Hermiona vědoucně. Ron něco nesrozumitelně zakoktal a zrudl.
,,T-to ale vů-vůbec není pravda!" ohradil se hlasitě. Schytal tak pohoršený pohled od nesympatické průvodkyně. Dokonce si všiml, že se jí zlostně zatřásla třetí i čtvrtá brada. Zmlkl a zavrtal pohled do podlahy.
,,Vsadím se, že se tu nehýbou ani brnění," zašeptal pro sebe a neubránil se vítěznému pocitu z toho, že na to Hermiona neměla co říct. Nedošlo mu, že Hermiona mlčí, protože už je o salónek dál.
***
,,Pospěš si, Rone, táhneš se jak trollí nudle," popoháněla ho Hermiona. ,,Za pár minut začně Orloj zvonit, tak pospeš si!"
Hermiona ho táhla za ruku k houfu ostatních turistů čekajících pod Orlojem. Pár kroků za nimi se loudala Ginny, očividně zklamaná. Tmavovlasý mladík se jí totiž neobratnou angličtinou zeptal na číslo. Urazila se a odešla, protože nevěděla, co tím má na mysli. Až pozdě jí Hermiona řekla, že mudlové používají telefony a když se někdo ptá na číslo, znamená to, že chce té osobě zavolat. Ginny si ani nestihla své zklamání pořádně ,,užít", jelikož na ni hned spustil Ron, že si s žádnými cizinci nemá nic začínat, a že jinak napíše mámě. Tentokrát se nedal umlčet ani námitkou o jeho známosti ve Francii, a řekl, že jemu už narozdíl od Ginny bylo sedmnáct.
,,Podívejte, jak se ti Němci cpou," zakroutila nechápavě hlavou Ginny, když stáli pod Orlojem a čekali, až spustí. ,,Možná už chápu, proč si tě s nimi ten recepční spletl," uchechtla se Ginny. Ron se otočil, aby vypátral, kam směřuje Ginnyin pohled, a naštvaně se zaksichtil, když spatřil asi dvěstěkilového Němce s obrovskou bagetou v ruce.
Ginny s Hermionou se začaly hihňat.
,,Ha, ha," řekl suše Ron. ,,Podívejte, už to začíná!" ukázal nahoru, aby od sebe odvrátil pozornost. A opravdu. Kostliveček začal cinkat, sošky hýbaly rukama a kolem oken projížděli nějací podivní chlápci - podle Hermiony prý apoštolové.
,,No konečně se to alespoň hýbe," pochvaloval si Ron. ,,Ale... stejně to ti mudlové vůbec neumí. Podívejte, jak jsou ti fousáči prkenní!"
,,Rone..." zakroutila Hermiona očima.
,,No ne, vážně, podívejte. Chodí jako Snape."
,,Ten spíš plachtí," podotkla Ginny.
,,Tak jako Hagrid?" navrhl Ron.
,,Ten se valí," na to Ginny.
,,Tak..."
,,Už zmlkni, prosím tě!" nevydržela to Hermiona. Ron uraženě pohodil hlavou.
Když Orloj dohrál a dav se rozešel, upřel Ron pohled na holky.
,,Jedeme konečně pryč z téhle díry? Chci do Ruska," poručil si.
,,Tam máme taky namířeno. Ale nejdřív si pěšky vyšlápneme na Petřín..."
Staroměstským náměstím se rozlehlo Ronovo srdcervoucí zavytí. Hermiona si toho ale nevšímala a rychlým krokem směřovala pryč, následována Ginny. A Ron, chtíc nechtíc, se k nim raději připojil, aby setřásl houf Japonců, kteří si ho začali zuřivě fotit.
,,Už vidím ten titulek," otáčel se obezřetně Ron a utíkal před Japonci, ,,německy vyhlížející zrzek vyje na Orloj," mrmlal pro sebe a Ginny s Hermionou se nestačily divit, jak spěchá.
,,Věděla jsem, že se mu nakonec bude chtít," řekla spokojeně Hermiona. Potom zahlédla Ginnyin nedůvěřivý pohled a ponuře dodala: ,,A jestli ne, tak ho z tý rozhledny shodím."