Tak to tu máte... Nic se z toho nedozvíte, možná vás něco napadne, kdyžtak to nepiště do komentářů. Než napíšu další kapitolu, mohla bych to natahovat... Další kapitoly budou většinou z pohledu té ,,jí''- holky. Nic ode mě nečekejte, bude to propadák... Čau=)
Pohlédl jsem na nebe. Skvělo se krvavými červánky a mě bodlo u srdce tak moc, že jsem se musel zprudka nadechnout. Toužil jsem létat, ale bylo mi to zakázáno. Toužil jsem normálně žít, ale místo svolení, jsem okusil výsměch. Měl jsem hodně, ale chtěl jsem víc. Něco jiného. I já jsem byl jiný. Hledal jsem to, ale nevěděl jsem co to ,,TO'' je. Pak jsem to našel. Ale i to mi odepřeli.
Kdysi jeden můj blízký přítel zhřešil. Zabil a trest ho neminul. Od té doby jsem byl tak sám, jako už tolikrát. Ztratil jsem nejlepšího a jediného přítele. Nechtěl jsem dál být, ale musel jsem. Tolik se změnilo od toho dne.
Všechno začalo, když jsem ji poprvé spatřil. Lehký vánek jí čechral dlouhé medové vlasy, mráz jí zbarvil tváře do červena a ona tam jen tak stála a čekala. Na mě? Možná. Nikdy jsem se jí nezeptal…
Začíná to víc než zajímavě.
Doufám, že kapitoly budou delší :))