Jak se tohle může stát někomu, kdo chce být spisovatel? Spisovatelé svá díla nečtou nahlas, ale fakt si myslím, že by to měli umět. Já to neumím. Napsala jsem homosexuální povídku s nádechem vtipu. Jelikož vím, že naše třída je trochu primitivní v používání slov, a zmáhá se povětšinou na jednoduché výrazy, vím, že se zasmějou i kravině, jako je například ,,člověk s omezenou mozkovou kapacitou''.
Spoustu výrazů nepoužívají, nebo je neznají, proto jim přijde směšné co píšu, ale to je mi jen k dobru, poněvadž se u toho smějí. Jenže problém je v tom, že i moje vlastní příběhy mi občas přijdou taky komické, a to už je obrovský problém.
Dnes na hodině českého jazyka jsem předčítala svou povídku. Smála jsem se tomu, tudíž mi bylo špatně rozumět. Měla jsem na sebe vztek, že jsem tak ubohá a neubráním se smíchu. Povídku jsem nedočetla. Prostě fiasko...
Tak jsem dostala depku a brečela jsem. Aby to nikdo neviděl, rozpustila jsem si copy a vypadala jsem jako Samara. Jenže pro mě je lepší vypadat komicky, než aby mě někdo litoval...
Z oblíbeného předmětu: Český jazyk... se stává horor. I v kontextu s pravopisem. Absolutně mi nejdou velká a malá písmena, a to, že dostanu z diktátu za 2, je pro mě jako facka. Jak někdo může dostat dvojku z českého jazyka, když chce být spisovatelem? Jak může neumět zvládat pravopis? Větný rozbor nemá tak úzkou spjatost se spisovatelstvím, ale přece jenom mi to kazí známku na vysvědčení.
Čím víc máme diktátů a dostávám jiné známky, než jedničky, tím víc mám depresi, a proto si i méně věřím, že bych mohla být někdy lepší, než jsem. Naprosto vážně vím, že chci být spisovatelka, ale čím dostávám horší známky, tím víc mi moje předtava a sen mizí před očima. Navíc jsem neschopná napsat první části dvou povídek, o kterých vím, co by v nich mělo být... ,,Sourire angélique'' a ,,Nic neříkej''.
No, trpím přehnanou sebelítostí. Snad se to někdy spraví. Připadám si den ode dne víc a víc méněcenná. Myslím, že nedokážu víc, než co jsem dokázala... Kdybych měla alespoň někoho, kdo by mi pomohl se začátkem těch povídek... Rok dělat povídku? To je na mě už trochu moc...
Omlouvám se za ty chyby...
Být tebou, češtinu bych vůbec neřešila. Já jsem nedávno chtěla napsat obylí místo obilí
. A malá a velká písmenka mi taky nic moc neříkají. A čárky v souvětí? Katastrofa. Taky jsem nedávno četla ve škole slohovku. Všichni se tomu chlámali a já jsem samozřejmě taky neodolala, no
. Fakt to neřeš. Já češtinu nějak extrémně neumím a přesto se hlásím na gymnázium. I když si nevěříš, zkusit musíš všechno.