Druhá část...=)
Chvíli bylo naprosté ticho. Marika nechápavě koukala na hůlku.
Camelie Sawyerová?
,,Hele hůlčičko, asi sis mě s někým spletla. Jsem Marika Davidová a jsem mudla.
Na tebe jsem nikdy neměla narazit a ty mi tu vykládáš takový kraviny, že mám být nějaká Elen či co. A víš co je nejlepší? Povídám si s hůlkou!''
,,Camelie, ty si čarodějka!''
,,To víš, že jo... Jestli jsem já čarodějka, tak ty si moje mrtvá matka!''
,,Ale já jsem tvá matka zlatíčko. Calien Riessellová. Byla jsem služebnicí 'Narelin', ale zemřela jsem. Má duše přebývala v této hůlce. Čekala jsem na tebe, až si vyzvedneš své dědictví. Teď jsem předala své břímě tobě holčičko. Jakožto můj potomek budeš chránit blaho lidstva a zbavovat ho od zla.''
,,Ale to není možný, aby si byla moje matka! Vždyť jsem přišla z budoucnosti! Moje matka není ještě mrtvá! Má zemřít až za několik let!''
,,Tato hůlka ví, kdy nastane tvůj čas zemřít. I tvá duše je v této hůlce a vždy byla. Bylo osudem, že zemřu. Ale teď žiji, holčičko. Ale nemohu s tebou být. Je mi v téhle době právě tolik, kolik je tobě. Patnáct let.''
,,Ale hůlku mám já a bavím se stebou, jak můžeš být jinde!''
,,Víš, kdybych se s tebou setkala, byla by si ve velkém nebezpečí. Hledám Lorda Voldemorta a pokusím se ho zabít.''
,,Ne! Jeho může zabít jedině Harry Potter! Je k tomu předurčen!
,,Já vím, ale nemůžu ovlivnit, co dělá patnáctiletá Calien. Kdybych mohla, byly by jsme spolu.''
,,Mami? Ale ty máš hůlku a já taky! Jsou dvě?''
,,Ne, tato hůlka má pouze poloviční moc. Část moci si vzala z té mojí, když si sem přišla. Ta hůlka co máš právě v rukou, je jen stínová kopie té mé. Až zemřu, tvá hůlka nabude plné moci.
,,Já tě zabila! Sebrala jsem ti moc a proto neměla si dostatek síly zabít Voldemorta!''
,,Tak to není, Camelie. Nikdy jsem tě nepoznala. Zemřela jsem při porodu. ''
,,Tak přece jsem tě zabila'' řekla Marika alias Camelie zdrceně.
,,Za nic nemůžeš, byl to můj osud.''
,,A co je jediná věc, která tě může zabít?''
,,Láska Camelie… Láska… Zatímco Harryho Pottera zachránila, mě zabila. Zabije tě v jakémkoliv slova smyslu. Každý služebník 'Narelin' zemřel příčinou lásky. Při porodu, nebo tě může zabít někdo koho si milovala, můžeš zemřít steskem po člověku, kterého si měla ráda a zemřel. Duše zemřelého služebníka, vlastně služebnice, 'Narelin' sloužily jen ženy, se přenesla do hůlky. Služebnice si vybrala svou nástupkyni a předala jí hůlku. Já si vybrala tebe, ale nestihla jsem ti jí předat. Nevím kdo vložil tuto hůlku v budoucnu do knihy, co leží právě na zemi, ale myslím, že to byl Albus Brumbál.'' Teď máš hůlku a až zemřu, hůlka už se do této knihy nedostane. Změnila si budoucnost.''
,,Ale já nechci aby si zemřela. Pomůžu ti bojovat proti Voldemortovi!''
,,To nejde holčičko. Musíš za Albusem Brumbálem, aby tě přijal jako studentku. Musíš se hodně učit a být připravená na jakýkoliv boj. Možná bude potřebovat Harry Potter tvou pomoc. Každopádně musíš nechat zemřít Potterovi, aby se mohl narodit Harry. Ale když je záchráníš, změníš budoucnost. Voldemort půjde k Longbotomovým a když zachráníš i je, je velká šance, že bude jenom tvým posláním Voldemorta zničit… Ty máš na výběr.
Ale teď nad tím nepřemýšlej. Běž spát. Chci, abys věděla, že mám ráda nade vše, a tak to zůstane…''
,,Taky tě mám ráda, mami…''
Marika sebrala ze země knihu a dala jí k ostatním do náruče. Do kapsy si strčila hůlku a se zadumaným pohledem se odebrala z prázdné knihovny do temných chodem sklepení.
,,Doušek živé smrti'' řekla Camelie a vešla do zmijozelské společenky.
,,Copak ty tady šmejdko'' ozvalo se z rohu místnosti.
Camelie se ohlédla. No jistě, Malfoy otravuje, a zrovna teď…
,,Copak, Davidová, ulítly ti včely?'' řekl Lucius posměšně, když si všiml jejího nepřítomného pohledu.
,,Běž se vycpat Malfoy'' řekla bezvýrazně.
,,Ale, snad ti neruply nervy Mariko!''
,,Blonďáku! Mimochodem, jsem mudla. Nemám žádný kouzelnický schopnosti, ani hůlku, ani kouzlící rodiče, ale přesto toho o tobě vím víc než ty sám!''
,,Sice nevim kdo si, ale pěkně mě štveš!''
,,Sem na tom stejně, ale mám nervy na uzdě, na rozdíl od tebe. Zůstaň si tu ty zamindrákovanej, bezcitnej, slizkej hade, já si jdu lehnout! Pá lásko!''
Marika vyběhla schody do ložnice. Zmijozelačky už spaly, díky bohu!
***
No jo... Když si to čtu teďka ráno, tak to vypadá hrozně...