Ták a je tu další kapitola. Sice se absolutně nehodí k těm předešljm ale vem to čert. Právě jsem to ve svý unavenosti dopsala. Budou tam nejen pravopisné chyby, ale i faktickééé, to se vsadim. Nekontroluju to po sobě, takže kdybyste něčemu nerozuměli, tak se můžete zeptat, ale odpovím vám něco, jako ,,Eeeeeeeeee?? Cože?'' Takže to asi nebude mít cenu...
Marika vešla do obrovské knihovny. Úplně zpanikařila. Tohle nemohla za měsíc stihnout přečíst! Byly tu spousty regálů s knihami všech možných barev a velikostí. O očku se podívala na druhý konec místnosti.''Oddělení s omezeným přístupem'' hlásala cedule.
Hm, tak tam se určitě podívám. Pro mě pravidla neplatí knihovničko!
Náhle uslyšela kroky. Otočila se a spatřila přísně vyhlížející ženu s prachovkou v ruce.
Její výraz ve tváři vypadal, jako by chtěla říct ,,Dotkni se mých knih a ukousnu ti ruce!''
Marika se na ní usmála a rychle se šla schovat za nejbližší regál.
Tak tohle je Madame Pinceová? To abych se sem bála chodit.
Ještě se podívala jestli Pincka nešmíruje a stočila svůj pohled mlsně na knihy.
Popadla první čtyři bichle z kraje a chtěla si je odnést ke stolu, aby je mohla centimetr po centimetru prozkoumat, ale jedna z knih jí vypadla z náruče a spadla na nohu.
Jáááááu! Tak s tebou jsem skončila!
Marika se naštvaně ohnula pro knihu, aby jí mohla vrátit do regálu. Náhle její zrak spočinul na hůlce která se svévolně válela před jejíma nohama na zemi a jakoby říkala ,,Zvedni mě!'' Byla ale zvláštní.
Byla bílá jako sníh a po celé její délce se vinuly krásné, zlaté, třpytivé klikyháky.
Marika na okamžik zaváhala. Nakonec zvědavost zvítězila nad strachem a Marika s posvátnou úctou sebrala hůlku ze země.
Náhle se kolem ní zvedl prach a z hůlky se začaly ozývat jakási melodie. Byla příjemná na poslech. Teskná a zároveň veselá píseň. Marika chtěla plakat a smát se najednou.
Pak zaslechla i slova. Žena s čistým, jemným a mystickým hlasem, zpívala:
Zákonné dobro budeš činit světu,
Jen bílá magie tě bude vést,
K moci a vládě nad lidmi,
Pomohu ti když budeš mě nést.
Jen jediná věc bude mít moc,
Moc, která vyrovná se zlu,
Ta jediná tě může zabít,
S tvou smrtí přijde věčná noc.
Proto podmínka je jediná:
Zradíš-li bílou magii,
Tvá mysl nebude-li čistá,
Pak ztratíš věčný život,
A zříš co budoucnost ti chystá.
Černou magii použít smíš,
Jen k očištění světu od zla,
Však pozor dávat si musíš,
Nesejdi z cesty dobra.
Pojď za světlem po oné cestě,
Zasvěť dobru duši, přidej se ke mně,
A k tvým předchůdcům,
Zachráncům této země.
Dozpívala a žena promluvila:
,,Poice any Indil
Čistá jako lilie.
Cameli any Elene
Jasná jako hvězda
Séretur en mahto ol poice felon.
Vládne míru a bojuje za čisté duše.
Ve aine touravarno atan.
Je mocná ochránkdyně lidí.
Ve Cameli any Elene
Jsi jasná jako hvězda,
Proto tě křtím Camelie Sawyerová na Camelii Elen Sawyer.
Vítám tě Ochránkyně nevinných, Elen…
Nyní patříš do řádu 'Narelin' jako nástupkyně Calien Riessellové, tvojí matky…
Ninqe Indil Séretur.
Bílá Lilie vládne míru.''
zapomněla sem ti to okomentovat... to je latinsky? či jak? je to moc hezký :) mě by to nenapadlo :)